Cena v zásadě všeho letí vzhůru – energií, služeb, potravin… Být v této době na mateřské se dvěma malými dětmi není nejlehčí. Rozhodně si nechci stěžovat, máme dvě krásné zdravé děti a hlady určitě netrpíme, nicméně nakupovat bez rozmyslu také nemohu, pokud si chci udržet kvalitu kupovaných věcí. Pokud to půjde, chci kupovat farmářská/bio vajíčka, bio jogurty, mé oblíbené máslo, ryby, maso ze zvířat chovaných v etických podmínkách atd. Abych nám mohla takovou kvalitu dopřát, držím následující zásady.

1. Vybírám neochucená velká balení mléčných výrobků

Jogurty, kefíry, tvarohy…

Když jsem byla malá, moje babička kupovala jen velkou hollandii a míchala do ní domácí rybízovou marmeládu. Tehdy jsem chtěla všechny ty malé barevné jogurty s exotickými příchutěmi a dneska? Kupuju právě jen velká balení bílých jogurtů (400 ml až 1 kg) a míchám do nich marmelády, oříšková másla, domácí granoly. Kilo bílého jogurtu v bio kvalitě se dá koupit za cca 50–70 Kč. Za tuto částku dobrý ochucený jogurt rozhodně nepořídíte. Takže ušetříte nejen dost cukru, ale dopřejete si i vyšší kvalitu a ekologičtější balení.

Stejně dělám i v případě nákupu kefíru a tvarohu. Žádné ochucené varianty a do košíku dávám jen velká balení. Nejsem žádný puristický sketa, ale domácí vanilkový pribiňák je prostě chuťově lepší než kupované verze.

Ještě úspornější verzí je příprava domácích jogurtů, což je za mne skvělý způsob úspory v chladnějších měsících, kdy je doma běžně zapnuté topení. Skleničky s připraveným jogurtem můžete jen položit na topeni a za pár hodin máte hotovo.

Sýry

Nikdy nekupuju sýry v nastrouhané formě. Kromě toho, že sýr pak ztrácí na intenzitě chuti, tak jde o dražší variantu. Často volím sýry vcelku a pak si je doma nakrájím anebo nastrouhám podle potřeby. Často mám pocit, že předkrájené sýry jsou nakrájené zbytečně tlustě. Doma si pak logicky na pečivo položíte plátek sýra o váze 20–25 g, přičemž by vám stačilo méně, aniž byste se omezovali.

Privátní značky

Většina supermarketů nabízí širokou škálu kvalitního zboží pod svými privátními značkami. Dokonce mezi nimi najdete i mnoho bio výrobků. Mezi mé oblíbené patří dmBIO, Miil (mléčné výrobky) na Rohlíku, Nature’s promise v Albertu anebo BILLA bio. A ano, nakupovat ve specializovaných prodejnách anebo na farmářských trzích je moc příjemné, ale kvalitní a dobré potraviny jsou v každém supermarketu.

2. Preferuju základní potraviny

Vločky, ořechy, luštěniny, semínka, obiloviny, mouka, těstoviny, olej, máslo, smetana, bílý jogurt, vajíčka… Potraviny, které jsou stavebním kamenem mých receptů.

1. rozpoznávací znamení | převážně jde o potraviny, které nemají žádné složení anebo složení je velmi krátké. Ovesné vločky jsou jen zpracovaný oves. Pohankové kroupy jsou stále jen pohankou. Olivový olej tvoří jen olivy.

2. rozpoznávací znamení | často nezáleží na značce, jakou vyberete. Pokud půjdete pro pytlík rýže, můžete vybírat podle druhu, resp. účelu, jak chcete s rýží naložit (basmati, černá, celozrnná…). Pak vás může zajímat země původu, zda je či není bio a také způsob ekologického balení. A také cena, samozřejmě. Ale to, zda je od té či oné značky, je trošku jedno. Netvrdím, že to platí vždy, ale často ano.

3. rozpoznávací znamení | nenabízí zázraky. Tvaroh je skvělou surovinou sám o sobě a silnou marketingovou podporu nepotřebuje, což se nedá říct o výrobcích, které tak kvalitní obsah nemají, proto potřebují vylepšit alespoň navenek.

4. rozpoznávací znamení | složení je dané. Pokud koupíte výrobek, který se jmenuje máslo. Musí splňovat poměrně striktní normy. V tomto případě musí obsahovat alespoň 80 % tuku a maximálně 16 % vody. Je jasné, že máslo může chutnat různě, záleží na kvalitě vstupních surovin, způsobu zpracování a vaší chuťové preferenci, nicméně pokud koupíte máslo, máte jistotu, co kupujete. Všechny ostatní výrobky, které se jmenují podobně, mají jen vzbuzovat dojem, že jde o máslo, tyto normy splňovat nemusí. Často jde o marketingový tah, jak levnější výrobek prodat dráž.

3. Mražená zelenina a ovoce vychází často levněji

Několikrát jsem narazila na názor, že mražená zelenina je méně kvalitní než čerstvá. Ne, není. Naopak bych řekla, že v zimních a časně jarních měsících je mražená zelenina chutnější způsob, jak do jídelníčku dostat více zeleniny. V zimě v našich podmínkách mnoho druhů ovoce a zeleniny nemá chuť a navíc stojí nesmysl. Pytlík mraženého hrášku koupíte za 25–35 Kč a v risottu, hráškovém krému anebo krásně svěží hráškové pomazánce udělá velkou parádu.

Běžně v mrazáku mívám hrášek, kukuřici, fazolové lusky a pak různé zeleninové směsi, které stačí hodit na pánev, osmahnout, přidat pohanku/quinou/rýži/bulgur, ochutit a dodat zdroj bílkovin (vajíčko, maso, tofu, luštěniny) a večeře napohodu je hotová.

Borůvky, maliny a všechny tyhle bobule patří celoročně mezi nejdražší ovoce, proto se vyplatí je kupovat v mražené formě. Ráda mám v mrazáku i mražené mango.

Cenově nejschůdnější variantou se jeví udělat si mrazákové zásoby v letních měsících, kdy má ovoce a zelenina plnou chuť a také je nejlevnější. Ještě lépe pro vás, pokud sklízíte své plody na zahradě anebo máte kolem sebe dobré duše, které zahrádku mají.

4. Upřednostňuju vegetariánská jídla před masovými

Koupit kvalitní maso není vůbec levnou záležitostí. Doma maso připravuju nejčastěji jen 1× týdně, plus se snažím stejně často servírovat rodině i rybu. Pokud bychom neměli malé děti, nejspíš by byla naše kuchyně vegetariánská, vyhovuje nám nejvíc.

Vegetariánských pokrmů je tolik, že žádné omezení nepociťujeme. Navíc i stejná zelenina se dá připravit na tolik způsobů. To platí i o luštěninách, obilovinách, mléčných výrobcích, ořeších… Mistr (nejen) vegetariánských pokrmů je za mne Yotam Ottolenghi. I z obyčejného lilku dokáže vymyslet gastronomický skvost.

Mnoho inspirace na vegetariánské i veganské recepty najdete tady na blogu.

5. Když kuře, tak celé

Jasně, koupit kuřecí prsa je diametrálně jednoduší, ale taky znatelně dražší. Proto si raději vyberu kvalitnější celé kuře, které si sama naporcuju a využiju na několik jídel. Prsa na minutkové úpravy anebo řízky. Stehna a přední část kuřete ráda peču se zeleninou anebo z nich připravuju omáčky. A to, co zbyde použiju na uvaření domácího vývaru. Hodí se všechny menší i větší kosti a odřezky masa. Uvařené maso z vývaru nevyhazuju, ale oberu a později použiju třeba do risott a různých restovaných směsích na pánvi (maso, rýže, zelenina…). Celé kuře samozřejmě nepoužiju najednou, pokud tedy nepeču celé kuře pro návštěvu. Takže, to co hned nevyužiju, putuje do mrazáku.

6. Respektuju sezónnost

Trošku jsem téma sezóny nakousla u mražené zeleniny. Vařit ze sezónních potravin je radost. Ovoce a zelenina, která má možnost dozrát za plného slunce, je chuťově úplně někde jinde, než dovezená rajčata zakoupená v prosinci. Druhou výhodou zpracovávání sezónního ovozelu je nižší cenovka. V receptu použitá cuketa za 10 Kč kilo s výslednou cenou jídla zahýbá zcela jinak než ta v lednu koupená za 80 Kč kilo.

Na jaře si užívám čerstvé saláty, ředkvičky, špenát, chřest, rebarboru

V létě zase cukety, papriky, okurky, rajčata, bobulovité ovoce, melouny, meruňky…

Na podzim zase dýně, dýně a dýně. A švestky.

V zimě vařím hodně s kořenovou zeleninou. A využívám mražené zásoby.

7. Domácí vaření a pečení nic nepřekoná

Tuto radu jste čekali, že? Nechci zpochybňovat ceny jídel v restauracích, kde v ceně jídla neplatíte jen vstupní suroviny a energie, nýbrž personál a jeho znalosti, zázemí, potřebné certifikace atd. Taky ráda zajdu při vhodné příležitosti na výborné jídlo, pokud ale hlídám rodinný rozpočet, pravidelné návštěvy restaurací, kaváren, pekáren není nic pro nás. No, přiznávám, že tady máme rezervy. Na kávu si zajdeme rádi, nicméně objednáváme si většinou jen kávu a nějaký ten sladký koláček si dáme doma 🫶.

Domácí vaření a pečení mi umožňuje hlídat použité suroviny. Jednoduše vím, co do jídel dám. U pečení zase mohu korigovat množství cukru, které dětem nechci dávat v neomezeném množství. A taky másla, na kterém zase zas tolik nešetřím, protože máslo je ❤️.

Doma připravené jídlo dávám i manželovi do krabičky do práce a mám tak jistotu, že mi někde neprasí 😂. Souběžně ušetří za polední menu, jejichž kvalita ve firemních jídelnách a restauracích kolem officů nemusí být nejvyšší.

Máte pro mne další rady, jak elegantně šetřit v kuchyni, aniž bych s kvalitou šla dolů?

Možná je poobědvání 5 rohlíků s kupovaným vlašákem levným způsobem zaplnění žaludku, o zdravé a smysluplné variantě nemůže být řeč. Cest, jak ušetřit, aniž by člověk musel slevit ze svých nároků na kvalitu je hodně. Od pečení chleba doma, přes pěstování vlastní zeleniny, po vaření vlastních marmelád. Pokud nemáte tedy ještě dost, přečtěte si můj článek se 17 tipy, jak ušetřit za jídlo, ale neošidit se na kvalitě.