Jak se říká: “Nikdy neříkej nikdy.” Jsem zářný případ tohoto přísloví, s manželem jsme chtěli jedno dítě a já rozhodně nechtěla už nikdy být znovu těhotná a už vůbec ne znovu absolvovat porod. Rok a pár měsíců po narození dcery čekáme druhé miminko. I proto se nabízí porovnání s prvním těhotenstvím, které bylo vše jen ne procházkou v růžové zahradě.

Každé těhotenství nemusí být jiné

Říká se, že každé těhotenství je jiné, individuální. Byla to moje naděje, protože jak už jsem psala tady, první těhotenství moc velká sranda nebyla. Držím se motta: “Vždycky může být hůř.”, ale vocaď pocaď. Pokud bych měla krátce charakterizovat své druhé těhotenství, tak je téměř synonymem prvního těhotenství, “pouze” příznaky jsou intenzivnější a k nim se potřebuju starat o malou dceru, čímž se zcela vylučuje možnost odpočinku a klidu.

Skutečně jsem nečekala, že mi bude blbě už od 3tt, kdy jsem ani nevěděla, že jsem těhotná a kdy mi následujících pár dní vycházely negativní těhotenské testy. U prvního těhotenství mi začalo být špatně až kolem 6tt. A taky mi nebylo blbě 24/7 jako nyní. Nonstop pocit, že se pozvracíte, pecka. Speciálně ve chvílích, kdy krájíte dceři banán, který nesnášíte i za netěhotného stavu.

Během prvního těhotenství jsem nemohla asi měsíc ani pomyslet na kávu anebo na žvýkačky, při druhém to bylo jako přes kopírák, akorát nyní mi obě chutě vadily asi 2–3 měsíce. Prvních několik týdnů 2. těhotenství jsem měla chuť přesně na NULA jídel, co bych dala za to, abych si pochutnávala na housce se sýrem jako při těhotenství s Anežkou. Ano, to mám za to svoje motto.

Při enormní únavě, kdy jsem ležela v kuchyni na zemi a dcera mi skákala po břiše, jsem myslela na to, jaké asi bylo být enormně unavená a mít možnost si jít lehnout…

Druhé těhotenství nemusí vůbec utíkat

Říká se, že když máte doma už jednoho malého caparta, těhotenství vůbec nestíháte vnímat. Hm, tak zase omyl. Já přesně vím, v jakém jsem dnu těhotenství. Každé ráno jsem vděčná za to, že jsem přežila jeden den a můžu si odečíst jeden den.

Určitě to není o tom, že bych tak intenzivně prožívala, co se v daném dnu/týdnu s miminkem děje a jak se vyvíjí, u mne převládá strach. Strach, že se něco stane s miminkem a já se nebudu schopná postarat o Anežku, strach, že skončím na rizikovém v nemocnici a nebudu se moct postarat o svojí holčičku. Ano, jsem neskutečně vděčná, že máme možnost očekávat druhé miminko, ale ten strach je skličující.

Pro odlehčení – články v aplikaci na telefonu skutečně nečtu, strašně mě rozčilujou. Neustále radí, ať odpočívám, chodím na těhotenskou jógu, na kosmetiku, nechávám o sebe pečovat, blablabla. Jasně, s malým dítkem v kočáru anebo za ruku a během covidu, je každá rada skutečně drahá :)))

Vždyť je to v pohodě

Příroda to zařídila setsakramentsky dobře, i když jsem racionálně věděla, že první těhotenství bylo příšerné, které vyeskalovalo porodním grande finále, tak nějak si to moje hlava přenastavila na: těhotenství bylo v pohodě, porod se dá přežít a kojení, nevyspání, bezmoc atd. vlastně taky nebylo až tak šílené. Co jsem si myslela, že s malým dítětem, které potřebuje neustálou péči a pozornost, to vlastně bude jednodušší, pohodovější, sluníčkovější? Že ty nevolnosti nějak přeskočím, únavu vyignoruju a dítko, které se rádo nosí, se najednou nebude chtít nosit. Bavím sama sebe, fakt jo…

Pár výhod druhého těhotenství (berte s nadhledem, já jsem trochu cynik)

Těšíte se k doktorovi

Při prvním těhotenství se nemůžete dočkat ultrazvuku a fotky miminka, ne že byste při druhém nebyli zvědaví, ale hlavním benefitem návštěvy doktora je samota. Pár desítek minut bez brečícího dítěte, bez dítěte, které pořád něco chce, bez dítěte, po kterém pořád něco uklízíte. Zní to až děsivě, ale i cesta k doktorovi je už s jedním dítkem takový malý wellness.

Víte, že všechna ta příkoří za to stojí

Každý diskomfort, každé místo, které vás kvůli těhotenství bolí, každý den oteklé nohy, únava, nemožnost se normálně najíst a tak dále prostě za nový život stojí. No, i tak se modlím, aby druhý porod byl alespoň z poloviny tak útrpný než ten první.

Neřešíte výběr…

Kočárku, porodnice, postýlky, výbavičky… Doplňte si podle sebe. U prvního dítka řešíte jaké nůžtičky na nehty budou nejvhodnější, u druhého doufáte, že najdete staré pleny :). Tak přísné to není, ale u mě rozhodně platí, že při výběru porodnice, kočáru a dalších věcí pro miminko jsem nyní ušetřila spousty hodin času, které díky péči o Anežku stejně nemám :).

I když bylo první i druhé těhotenství pro mne jedno z nejnáročnějších životních období, jsem si jistá, že každé utrpení, bolest, slza za dvě krásné a zdravé děti stojí!