
Co se mi pomáhá zvládat dvě krakenky?
Jedno dítě, žádné dítě! Nemohu, než nesouhlasit. Jedno dítě je náročné, je to obrovská změna, všechno je nové. Navíc s Anežkou jsme si “užili” velké trápení s nízkou váhou, problémy s kojením, strach z různých vyšetření v šestinedělí apod. U druhého je náročnost jiná. Některé věci už znáte, zato máte ještě jedno dítko, které je zvyklé na vaši plnou pozornost. I když velmi záleží, jak máte děti daleko od sebe, jestli máte pomoc babiček, jestli chodí starší dítko do školky, jak moc je samostatné apod.
Naše holčičky jsou od sebe 2 roky a týden a nemáme žádné hlídání, Anežka nechodí do školky a manžel povětšinou odchází do práce brzy ráno a vrací se k večeru. To jen na uvedení do kontextu naší situace.
PS: Doufám, že alespoň většina vět dává smysl. Značnou část článku jsem psala v noci na mobilu při kojení 😬😅
Plánování a režim
Tento bod bude pro mnohé z vás možná těžko pochopitelný/realizovatelný, ale mně funguje. Každý den vstávám kolem 5. ráno bez ohledu na to, jaká byla noc. Většinou malou nakojím, vytáhnu si jógamatku, abych se rozhýbala. Připravím Anežce a manželovi snídani, uklidím myčku, vyžehlím, udělám ze sebe člověka atd. Ono se dvěma dětmi se nemůžu jen tak dospat, protože mezi 6. a 7. ráno mi vstává starší holčička.
Dopoledne chodíme ven, občas vycházím z bytu zpocená až na 🍑, většinou nám trvá věčnost se vykodrcat, ale venku bývá prostě líp.
Kolem poledne se vracíme domů, připravuju Anežce oběd a většinou se snažím uvařit rovnou i večeři, protože k večeru potřebují obě holčičky nejvíc pozornosti 😬 a na vaření není prostor. Když mám kliku, Anežka mi odpoledne spí a Františku uhoupu ke spánku v šátku. A mám chvíli klid. No spíš prostor uklidit největší bordel, vyprat a dělat jiné zábavné činnosti. Anebo klid je tatam, když bojkotují spánek.
Večery bývají u nás dost hlasité, protože lítám jak hadr na holi mezi jednou anebo druhou. Minimálně než jde Anežka po večeři kolem sedmé spát a já věnuju dlouhé úsilí uspání Františky, což pak probíhá až do rána 🤦♀️ a druhý den jako bájný pták Fénix vstávám znovu z popela.
Pravidelné procházky
Dokud počasí dovolí, chodím s holčičkama na celé dopoledne ven. Já trochu zapomenu na únavu z probdělé noci a Anežka se vylítá, takže zvýším své šance, aby mi odpoledne spala anebo minimálně nerozbourala celý byt.
Každodenní cvičení
Určitě mi nejde o nějaké fitness výkony, ale snažím se tak udržet v dobré fyzické a hlavně psychické kondici. Každé ráno, než Anežka vstane, vytáhnu jógamatku, dám si svou oblíbenou sestavu jógy anebo si pustím nějaké video na YT zaměřené na protahování, lehké posilovaní anebo třeba pilates. Jasně, nechce se mi, když v noci k malé šestkrát vstávám, někdy nemám moc energie, ale potřebuju pak celý den fungovat, lítat za Anežkou a starat se o malou, a i když to někdy stojí kopec přemáhání, lehké cvičení mi pomůže setřást ze sebe stav mrtvoly.
Průběžný úklid
Nemám ráda nepořádek, necítím se doma pak dobře. Snažím se proto vyvarovat přetékajícím košům s vypraným prádlem, horám nádobí, neuklizeným věcem. Raději neustále něco poklízím. Večer všechny vytahané věci uklidím na své místo, zcela uklidím kuchyňskou linku, zapnu myčku atd. Každý den obětuju pár desítek minut než později půl dne.
Drobné denní radosti
Se dvěma dětmi člověk ocení každou maličkost. Hezké počasí, barevné podzimní listí, kávu vypitou v klidu (zrovna to není každý den 🥴)… Některé dny jsou na palici, děti mi skáčou po hlavě, střídavě anebo ještě lépe současně vřískají, noci jsou probdělé apod., tak je poté lepší se vypakovat ven a vyrazit někam na kafe a buchtu. Cukr a kofein dokážou zázraky.
Materiální pomocníci
Šátek
Jestli mi něco zachraňuje 🍑 i nervy, tak je to šátek. Využívala jsem ho i na Anežku, často to byla jediná forma, jak jí uklidnit a uspat. A nyní u Františky ho používám na denní bázi, protože potřebuju mít volné ruce, abych se mohla věnovat Anežce. I když je šátek na pár měsíců, jeho pořízení bylo to nejlepší rozhodnutí.
Dvojkočár
Velmi velmi jsme zvažovali, zda pořizovat pro druhou holčičku dvojkočár. Po mnoha úvahách pro a proti, přičemž proti stály “jen” finance, dvojkočár jsme pořídili. Konkrétně jsme vybrali Bugaboo Donkey 3 a jsme víc než jen spokojení. Neumím si představit, jak bych mohla samostatně fungovat právě bez dvojkočáru. Za mne jde za jednu z nejlepších, byť velmi drahých, investic.
Rohlík
Nejbožejští služba na světě – objednávání nákupů online. S dvojkočárem se do některých obchodů ani nedostanu a když už, tak nejsem přiliš elegantní. Navíc Anežka už je chobotnice, která by mi velmi ráda pomáhala ve výběru nákupu. A to nepočítám, že bydlíme na kopci a už tahat samotný kočár s dětmi bez mlíka, mouky a balíku těstovin je samo o sobě fitness výzva.
Co fakt nezvládám?
Spánek/odpočinek
Spěte, když miminko spí. Hm, báječná rada, která se dá praktikovat, pokud máte jedno dítě. Se dvěma už je to výzva. Zatím se ukazuje, že mne potřebují obě současně v náročnějším případě, anebo alespoň jedna, když už druhá spí. Průsečík, kdy spí obě, nastává v lepším případě jednou za týden. Bohužel toto vzduchoprázdno si vybere špinavé prádlo, úklid anebo jiná zábavná činnost. Ve zkratce jsem ráda, když si ukradnu čas pro sebe, abych si umyla hlavu anebo byla o pár minut déle ve vaně. Naději na zlepšení ale neztrácím.
Jídlo
Je to paradox. Připravuju každodenně snídaně, obědy, svačiny, večeře pro svou rodinu, ale na sebe trochu kašlu. Vždycky je něco přednějšího – Anežka potřebuje utřít ruce, podat čaj, vyndat ze židličky, chytat rybičky apod., anebo Františka pláče, má hlad, chce pochovat. Všechny tyto drobnosti se navrší a můj oběd je spíš večeří, anebo už nemám na nic vůbec chuť, a protože nemám energii, nakopnu se kafem a čokoládou a slíbím si, že další den to bude lepší. Není… Ani dnes. Tak snad zítra…
Emoční propady
Občas je všeho prostě moc. Moc křiku, moc pláče, moc mamí, mamí, mamí… Moc rozlitých hrnků s čajem, moc rozpatlaného jídla, moc plen… A občas tenhle nezastavitelný kolotoč nezvládnu úplně s klidem, jak bych si přála.
Všem současným i budoucím mámám držím palce, ať tuhle svou životní jízdu zvládneme uřídit anebo alespoň ubrzdit :).