Článek popisuje můj příběh a nemá sloužit jako odborné doporučení.

(Před)začátky

Kojení bylo pro mne vždycky velmi citlivé téma. S Anežkou jsem si užila svoje. Psala jsem o tom tady. Možná proto jsem si moc přála, aby kojení s Františkou bylo jiné. Hodně jsem se na to už před porodem a ihned po porodu zaměřovala. A rozhodně se to vyplatilo! Přes počáteční nesnáze v podobě menších poranění a ucpaných mlékovodů, kojení fungovalo krásně. 

Blízkost na obtíž?!

Kojila jsem Františku půl roku, rok, rok a čtvrt a za tu dobu jsme si vybudovaly tak silné pouto, že jsem od ni nemohla víc jak na přesně načasovanou hodinu (lahvičku s mlékem nikdy nepřijala). Do toho si přičtěte společné spaní a kojení 8–10× za noc. A kojení přes den opět ve více než časté formě. A k tomu péče o nezbednou starší Anežku. Nemusíte mít silnou představivost, abyste došli k obrazu značně psychicky i fyzicky unavené mámy. 

Možná už výhody kojení nepřevažují

V lednu 2023, kdy bylo Františce něco přes rok a čtvrt a kdy jednu noc vstávala 11×, jsem se rozhodla, že už nemůžu pokračovat takhle dál. Byla jsem fyzicky vyčerpaná, měla jsem problémy s kvalitou kůže, vlasů, neměla jsem trpělivost na každodenní dětské katastrofy a vztekání. Taky mi bylo velmi nepříjemné, jak invazivně Františka začala kojení vyžadovat (dloubala do mne, hned brečela, když nedostala mléko okamžitě).

Řešila jsem to s maminkami na svém Instagramu i jsem byla v kontaktu s laktační poradkyní. I když jsem byla se svými silami na dně, věděla jsem, že nechci jít cestou radikálního řezu (odjet bez dítěte pryč apod.). Nicméně jsem začala zkoušet malými krůčky Františku v kojení omezovat. Např. vynechat kojení po probuzení a dát jí hned snídani. Někdy to šlo, jindy ne. Zároveň jsem doufala, že Františka začne lépe jíst, protože do té doby mléko tvořilo, i přes mé snahy jí nabízet jiné jídlo, dobrých 80–90 % z celodenního příjmu.

Cesta byla dlouhá

Naposledy jsem Františku kojila na začátku července, takže naše ukončovací cesta trvala 5–6 měsíců. Neříkám, že to bylo snadné, ale věřím, že to bylo co nejméně emočně napjaté pro obě z nás.

Neměla jsem plán, jak to udělám. Snažila jsem se vnímat Františky potřeby a jít naproti situacím, kdy mléko tolik nevyžadovala. Zkusili jsme o víkendech s manželem prodloužit dobu, kdy byla beze mne, na 2–3 hodiny. Také pobyt venku jí pomáhal na kojení zapomínat. Naopak nefungovalo jí místo kojení nabízet jídlo. Spíš propadla v pláč a nesnědla vůbec nic, než když jsem ji před jídlem alespoň trochu nakojila. Taky když byla nachlazená, tak ke kojení inklinovala o dost víc.

Někdy v květnu se mi povedlo ji v noci utěšit a uspat i bez kojení. Prostě to jednu noc vyšlo. Nic jsem neměnila, spala se mnou, neučila jsem ji na umělé mléko, vodu… Pak zase pár dní noční kojení, až se zase poštěstilo. Dokonce začala spát většinu noci. To jí bylo 20 měsíců.

Na začátku června se mi podařilo až na výjimečné situace zredukovat kojení jen na uspání. Tady jsem cítila, že pokud chci kojení ukončit, bude nutné udělat změnu v režimu. Vyměnili jsme se s manželem na uspávání. První večer byl těžký – Františka mě volala, já byla emocionálně, jak to říct, na šrot. Po asi hodině a něco usnula, což nebylo ale o moc víc, než když jsem jí uspávala já.

Povedlo se?

I když jsem si myslela, že já budu v pohodě, tak opak byl pravdou. Věděla jsem, že už nechci dál kojit, že už chci skončit, ale najednou, když se dožadovala mléka a já říkala, že už není, tak mi to bylo líto. Myslím, že tuhle „schizofrenii” pochopí každá máma ;). 

Taky jsem si říkala, že když omezuju kojení takto postupně, nebudu mít žádný fyzický problém. Zkusila jsem pít šalvějový čaj, občas prsa chladit, ale víc nic. Po týdnu, kdy jsem Františku nekojila, mne to dohnalo. Takže jsem jí stejně musela nakojit, abych si nezpůsobila zánět či jinou zdravotní komplikaci. Po tomto přerušení jsem se o sebe v tomhle ohledu starala trochu lépe – dávala víc studených obkladů atd. 

Je kojení „to nejlepší“?!

Františku jsem kojila rok a 9 měsíců. Jsem za to vděčná a věřím, že je jsem jí dala to nejlepší. Ale taky mě to stálo hodně – rok a třičtvrtě jsem nespala víc jak 2 hodiny v kuse, neměla jsem pro sebe žádný čas, kojila ji ve chvílích, kdy jsem měla horečku, otravu z jídla… A pod váhou vyčerpání jsem neměla energii a trpělivost na každodenní kolotoč se dvěma dětmi. Říká se, že kojení je to nejlepší, co můžete dítěti dát, ale už se tolik nemluví o tom, jak může být kojení pro ženu náročné nebo třeba jaký může mít „sekundární” dopad na péči o další děti a chod domácnosti. 

A co Františky zájem o jídlo?

V úvodu jsem uváděla, že Františka byla komplikovaný jedlík. I přes moji velkou snahu, aby měla pestré jídlo, s největší části byla živa z mléka, a to právě po celou dobu kojení. V roce a půl měla lehce přes 9 kg. Jídlo ji od malička nezajímalo, odmítala příkrmy (domácí i kupované), nechtěla být krmená lžičkou. Sem tam si zobla nějaký kousek jídla. Tušila jsem, že pokud chci, aby přijímala celou škálu potravin a tím i vitamínů a minerálů, bude třeba kojení ukončit. I když jsem kojení omezila na minimum, i tak jídlo odmítala. Krásně se rozjedla do pár dní až po plném ukončení kojení. Je to neskutečná změna od ní slyšet „ham, taky“ a to několikrát za den. Vím, že zde nemusí být přímá souvislost mezi ukončením kojení a chutí k jídlu, ale u nás se potvrdila.


Nezapomeňte, ať už kojíte, nekojíte, dáváte, nedáváte dudlík, krmíte lžičkou, dáváte kousky…, děláte to s přesvědčením, že děláte to nejlepší pro své dítě a že to děláte v daný okamžik dobře.